Pohádka

Kanárkova klec

Ondra H. (9 let)

Každé zvíře musí někde bydlet. Kanárek v kleci, želva v akvárku a pes v pelechu. No prostě bez domečku zvíře není zvíře. No a představte si, že ve zverimexu jedno zvířátko o domeček přišlo.

Všechno to začalo podivným pánem, který do zverimexu přišel. Tento pán si chtěl koupit klec na kanárka. Tyto klece se prodávaly jenom dohromady s kanárkem, a tak pán odešel s prázdnou. Ale protože už bylo hodně pozdě večer, tak už musel zverimex zavřít. Ráno zlá ředitelka, kterou zajímaly jenom peníze, otevřela dveře a leknutím vyjekla: „Co to stafraporte je!“ Kanárek Pepa volně lítal po zverimexu. Prodavač Martin se hned běžel kouknout, jak se Pepa dostal z klece ven. „Zatracenej pták“, zakřičela ředitelka. „Budeme ho muset prodat na pokusy.“ „Jenom to né“, odporoval prodavač Martin. Přece jenom měl zvířata rád už od dětství a vyrostl na statku, kde bylo zvířat habaděj. „Normálně ho chytíme, ze skladu vezmeme novou klec a bude.“ Ředitelka chvíli dumala a potom řekla: „Tak dobře, ale bude ve sklepě.“ Martin taky chvíli dumal a až za chvilku řekl: „Dobře“. Potom, co se ředitelka trochu uklidnila, řekl Martin: „Někdo tu klec ukradl“. Druhý den byl kanárek Pepa na svém místě, ale pořád se děly divné věci. Znovu tam přišel pán, který měl minule zájem o klec na kanárka a chtěl ji reklamovat, že prý má moc malá dvířka a jeho pták se do ní nedostane. Prodavač Martin na nic nečekal a na zloděje skočil. Vyrval mu klec z rukou a potom na něj zakřičel: „Běž pryč, nebo na tebe pustím tarantuli.“ Zloděj na nic nečekal a pelášil, seč mu síly stačily.

No a kam se poděl zloděj? Asi pořád utíká a bojí se tarantule.

(Volné pokračování na motivy knihy Fantastický zverimex od Kláry Vlasákové)