You have no items in your cart.
Zookoutek Malá Chuchle
Anežka Zborníková
A žaludy? To už musí zafoukat pořádný vítr!“ „A nechtěl bys bukvice?“ „Ty bys Rezečko, chroch, chroch, nějaké měla?“ „Podívám se,“ odskočila Rezečka a vydala se k dalšímu zvířátku.
„Jsem holka jako ty a jmenuji se muflonice Lámanka.“
„Moc se Ti, Lámanko, omlouvám, vidíme se prvně. Mně zase říkají Rezečka a utekla jsem a hledám tu pro kamarády něco k snědku.“ „Víš ty co, Rezečko, my mufloni moc na dobroty nejsme. Žijeme na lukách, tu si ukousneme kousku suché trávy, tu něco listí z keře. Jsem ale moc ráda, že ses na mne došla podívat.
„Jsem moc ráda, že jsi si mne povšiml. Mohu Ti přinést něco dobrého?“
„Pokud bys mi přinesla hrnec s ječmenem, to bys mi udělala radost!“
„A tak jo, jdu ho hledat, hned se vrátím,“ pravila radostně Rezečka.
„Sovičko Amálko, povězte mi, ve kterém domečku mám hledat bukvice pro Fušíka, ječmen pro jelena a seno pro Muflona?“ „Jdi Rezečko vpravo a rovně, tam narazíš na kůlnu, je zavřená jen na petlici.“ „Děkuji a co mám přinést Tobě?“ „Mně nic, já kolem té kůlny lovím myši. Díky všem těm dobrotám se jich tam na zimu stahuje spousta,“ rozchechtala se Amálka.
Rezečka nastartovala a běžela, seč jí nohy stačily, k tomu domečku.
Jenomže lišky jsou chytré holky. „Jsi ale krásný a silný pták.“
tak o co jde…?“ Zakabonil se havran. „No, potřebovala bych donést Fušíkovi bukvice, Lámance seno a Paroháčkovi ječmen.“ „K čemu bys to nosila, když vše může jít leteckou poštou!“ napjal
hruď havran.
A tak havran roznesl bleskově veškeré dobroty kamarádům.