Zookoutek Malá Chuchle
Anežka Zborníková

Milí kamarádi, jmenuji se lištička Rezečka a vydala jsem se právě na procházku naším zookoutkem. Bydlí tu totiž řada zvířátek, která utrpěla úraz a která se tu uzdravují, nebo která se už uzdravila. Lidé, kteří se o nás starají, museli dnes odjet někam pryč, proto jsem se rozhodla utéci a nakrmit své kamarády sama.

„Hle, kdo mne to jde přivítat?“ „Chro, chro, já se jmenuji Fušík a dochází mi žaludy.“ „Já jsem Rezečka a koukám, že Ti na dubu dozrávají další pochoutky.“ „To neznáš lakomé duby, ty než pustí na zem listí, uběhne rok.
A žaludy? To už musí zafoukat pořádný vítr!“ „A nechtěl bys bukvice?“ „Ty bys Rezečko, chroch, chroch, nějaké měla?“ „Podívám se,“ odskočila Rezečka a vydala se k dalšímu zvířátku.

„Nazdar ty rohatej, jakpak Ti říkají?“
„Jsem holka jako ty a jmenuji se muflonice Lámanka.“

„Moc se Ti, Lámanko, omlouvám, vidíme se prvně. Mně zase říkají Rezečka a utekla jsem a hledám tu pro kamarády něco k snědku.“ „Víš ty co, Rezečko, my mufloni moc na dobroty nejsme. Žijeme na lukách, tu si ukousneme kousku suché trávy, tu něco listí z keře. Jsem ale moc ráda, že ses na mne došla podívat.

A tak se Rezečka vydala dál. V tom v oboře potkala Jelena. „Jelene, jak se jmenuješ?“ „Jmenuji se Paroháček a znám Tě, občas se tu tiše kolem mne procházíš a šustíš ocáskem o zem.

„Jsem moc ráda, že jsi si mne povšiml. Mohu Ti přinést něco dobrého?“
„Pokud bys mi přinesla hrnec s ječmenem, to bys mi udělala radost!“
„A tak jo, jdu ho hledat, hned se vrátím,“ pravila radostně Rezečka.

Hu hů, já jsem Amálka.“

„Sovičko Amálko, povězte mi, ve kterém domečku mám hledat bukvice pro Fušíka, ječmen pro jelena a seno pro Muflona?“ „Jdi Rezečko vpravo a rovně, tam narazíš na kůlnu, je zavřená jen na petlici.“ „Děkuji a co mám přinést Tobě?“ „Mně nic, já kolem té kůlny lovím myši. Díky všem těm dobrotám se jich tam na zimu stahuje spousta,“ rozchechtala se Amálka.

 

A skutečně! Jakmile přišla ke kůlně, všude létala spousta sovích kamarádů a kamarádek!
Rezečka nastartovala a běžela, seč jí nohy stačily, k tomu domečku.

 

Ale co tam nevidí! V komůrce byla spousta dobrot a uprostřed seděl mlsný havran. „Co tady děláš, havrane?“ rozzlobeně pohleděla na havrana Rezečka. „Neruš, mlsám.“
Jenomže lišky jsou chytré holky. „Jsi ale krásný a silný pták.“

 Havran zpozorněl a polichocen se podíval na Rezečku: „To bych řekl, díky!“ „Havrane, vidíš tady spoustu dobrot a když jsi tak silný… ale o to Tě nemohu požádat, to bys neunesl.“ „No,
tak o co jde…?“ Zakabonil se havran. „No, potřebovala bych donést Fušíkovi bukvice, Lámance seno a Paroháčkovi ječmen.“ „K čemu bys to nosila, když vše může jít leteckou poštou!“ napjal
hruď havran.

A tak havran roznesl bleskově veškeré dobroty kamarádům.