Trnkova zahrada

Jaroslava Jefimova

 

Možná že každý aspoň jednou v životě záviděl chlapcům ze „Zahrady“: kdo by netoužil najít tajemná dvířka ve zdi a objevit za nima kouzelnou zahradu… Potkat uprostřed velkoměsta opravdovou mluvící velrybu anebo se stát divákem na sloním divadelním představení.

Jenže, kde tato zahrada leží? Možná o tom neví každý, ale ta „kouzelná zahrada“ má skutečnou adresu. Je to opuštěná a zanedbaná zahrada u vily Turbové u Jinonické ulice. Právě zde bydlel řadu let se svou rodinou umělec a spisovatel Jiří Trnka, který vytvořil nejen Zahradu, ale také mnoho loutkových animovaných filmů a ilustroval mnoho knížek pro děti. Dnes zahrada u neobydlené vily už nepůsobí natolik kouzelně, stejně ale pořád vábí kolemjdoucí, aby se nakoukli přes napůl rozpadlou kamennou zeď.

Možná že stačí si jenom vzít nějakou dobrotu pro kočky a vydat se ke zdi. Pokud počkáte dost dlouho, tak po nějaké době nad hlavou na zdi určitě uslyšíte šustění a tiché pomňouknutí. „Vy uličníci, darebáci, lívanci, knedlíci! Zase kuřecí granule?“ promluví kocour a seskočí ze zdi. ,,Nu budiž, stejně už tu dávno nic lepšího v zahradě v nabídce není“, nakloní se a začne pomalu odjídat.

“Buď už opravdu pomalu přestávám být zlomyslný, nebo jsem naopak z té nudy ještě větší bručoun! Od té doby, co tu není ani ta velryba, je to v zahradě nesnesitelné. Cože? Vy nevíte co se jí stalo?

Jednoho dne do našeho jezírka prostě přestala postupovat voda! Nevím jak, ale ano! Každý den se postupně vypařovala část jezírka a s ní mizela i samotná velryba! Postupně se zmenšovala a zmenšovala, až nakonec jsem jí musel dát do starého hrnce, který musím pořad dolévat. Rád bych jí prostě hodil do rybníka tady nedaleko, jenže co kdyby tam zase vyrostla. To by byl pak teprve malér.

A co ostatní? No, ti to chudáci neměli o nic lehčí. Asi tak před dvaceti lety si postupně začalo víc a víc lidí z okolí stěžovat radnici na puch a hlavně hluk, který pocházel z těch slonů. Došlo to až tak daleko, že někteří začali vyhrožovat, že zahradu vyprázdní úplně, pokud sloni nezmizí. Párkrát jim sám starosta nabízel odejít do zoo, ti však pokaždé odmítli. Osobně je nechápu: máš tam krásný výběh, nosí ti tam dobré jídlo přímo pod chobot, ze všech stran tě obdivují lidé a nemusíš pro to dělat doslova nic. Ale samozřejmě, kdo by se mě ptal, je tu snad někdo, kdo by šel do zoologický se dívat na starého kocoura? Každopádně, nakonec se jednou rozhodli jednou v noci odejít někam daleko, už nevím jestli do Afriky či Indie. Řekli, že patří do cirkusu úplně bez lidí. Nevím jak to s nimi dopadlo a upřímně mě to ani nezajímá. Ale podle toho, že jsem dosud neslyšel od lidí nic o žádných „slonech na vandru“, tak je možné že se do té Afriky nakonec nějak dostali.

A co se stalo s trpaslíkem? Sám jsem tomu nejdříve nevěřil, ale ten kus šutru si udělal pěknou uměleckou kariéru. Jednou v noci totiž záhadně zmizel a po pár měsících jsem támhle naproti z televize uslyšel, že jakýsi známý umělec má v galerii výstavu, jejíž součástí je nová umělecká instalace, a hádejte kdo stál v jejím středu… Ukázalo se, že ten umělec ukradnul našeho trpaslíka a pak ho obarvil do zlata!

Tak a už jsem dojed. Teď už nemám důvod tu s váma sedět“. Otočí se a vyskočí zpět na zeď.

„Jo a ještě – příště, až sem půjdete, tak přineste rači konzervu s tuňákem. Kuřecí maso už mi leze krkem,“ řekne nakonec a zmizí ve větvích stejně rychle a záhadně, jako se objevil.